Parozábrana je neopomenutelnou součástí konstrukcí moderních střešních systémů. Jejím úkolem je oddělit interiér od exteriéru. Kromě střech se s ní setkáme též u stěn dřevostaveb. Parozábrana se umísťuje obvykle jako první vrstva na nosnou konstrukci, vždy před tepelnou izolaci směrem z interiéru. Zabraňuje poškozování střešních konstrukcí vlivem kondenzace vodních par. Současně omezuje tepelné ztráty a zlepšuje funkci tepelné izolace.

Aby byla parozábrana skutečně účinnou, musí být správně zvolena i instalována

Každá parozábrana musí být kontinuálně spojená, bez jakéhokoliv porušení. Proto se jednotlivé části parozábrany navzájem propojují parotěsnou lepicí páskou, která konstrukci dokonale utěsní. Bez toho neplní svůj účel. I malé netěsnosti mohou způsobit degradaci kovových i dřevěných částí střešní konstrukce. Kovové prvky korodují, dřevěné jsou náchylné na hnití a růst dřevokazných hub. V konstrukci se rovněž může objevit plíseň.

Funkční parozábrana proto musí být provedena s naprostou pečlivostí, vždy z vhodných materiálů, které nelze nahrazovat. Nejde zaměnit například speciální parotěsnou lepicí pásku za jinou.

Existují různé typy parozábran

Parozábrany se dělí na parotěsné folie s hliníkovou vrstvou, které zvyšují neprostupnost pro vodní páry. Hodí se pro rodinné domy a další prostory s větší koncentrací lidí. Pro vlhkostně nenáročné prostředí bývají vhodné parobrzdy, což jsou folie s malým odporem proti prostupu vodních par.

Pro profi izolace plochých střech se používá parozábrana z asfaltového pásu, která je součásti skladby střechy a je umístěna na nosnou konstrukci jako první vrstva. Spolu s vhodnou tloušťkou izolace pak vytváří příznivý vlhkostní režim, který zabraňuje kondenzaci vodních par a následné degradaci střešního systému.